|
Obec Těchonín
nacházející se pod Suchým vrchem byla poprvé písemně zmíněna v roce 1514
ve smlouvě o prodeji
panství Kyšperk. Je ovšem jisté, že obec existovala
již dříve kdy tu stála obydlí strážců obchodní cesty do Kladska. Jak
dosvědčují archívy, prvními osadníky byli Češi a obec zůstala česká až do
konce 17. století. Německý název Linsdorf se objevuje v roce 1651.
O obci Celné se
vyskytují první písemné zmínky v roce 1601 a o osadě Stanovník v roce
1770.
V 16. století byla v Těchoníně
sklárna, dva mlýny, pila a panský dvůr, který byl pro svoji nevýnosnost
zrušen v roce 1770. V Celném byl mlýn a pila.
V roce 1704 nechal
hrabě František Karel Kolovrat Libštejnský na místě dřevěného kostelíku postavit nový
kostel Sv. Markéty.
Znak zakladatele kostela – orlice s korunou na prsou je umístěn nad jeho
vchodem. U kostela byl místní hřbitov až do roku 1859, kdy byl přemístěn
na jihozápadní okraj obce.
V letech 1871 až 1873
probíhala v obci a jejím okolí výstavba železnice, ovšem zastávka byla v Těchoníně
vybudována až v roce 1899.
Na místě zaniklého panského dvora byla v roce 1878 postavena nová obecná
škola, která byla dříve v chalupě
č.p. 2.
V 19. a 20. století měl Těchonín více obyvatel než
sousední městečko Jablonné nad Orlicí. Podrobnější informace k poštu
obyvatel najdete na stránce
Historické statistiky sčítání
obyvatel.
V obci bylo rozšířeno
domácí tkalcovství, které zaniklo v roce 1908
výstavbou textilní továrny
v dolní části obce, kterou nechali postavit bratři Perutzové z Libně.
Národní jednotou
severočeskou byla k posílení české menšiny zřízena česká menšinová škola
v domě č.p. 58 odkoupením tohoto domu od pana Antona Stepanka. Škola byla
otevřena v roce 1904. Významným učitelem menšinové školy byl Eduard Jakš,
který v obci působil v letech 1919-1934.
Ve 30. letech 20.
století, během starostování Antonína Langera byl postaven obecní dům č.p.
80 kde byl umístěn obecní úřad, byty a chudobinec.
Dalším oživením v obci a jejím okolí byl rok 1936 kdy zde bylo
započato se
stavbou opevnění. Součástí této rozsáhlé výstavby bylo i v roce 1937
zahájení stavby místních kasáren jihozápadně od obce. Během budování
kasáren byly přímo v obci postaveny také čtyři domy určené pro ubytování
důstojníků a poddůstojníků. V 50. letech minulého století se tyto domy
staly
v závěrech jejich životů i posledním útočištěm mnohých hrdinů – legionářů,
kteří byli komunistickým režimem v rámci konkrétní vyhlášky v roce 1951
vystěhováni z Prahy ze svých domů a bytů, bez možnosti jakéhokoli
odvolání. Všechny čtyři důstojnické domy tak byly obsazeny bývalými
legionáři. Byli mezi nimi
gen. Vobrátilek, gen. Tallavania, kpt. Kapucián, major Brož,
Kinský, Větvička, Verner, Lípa, Hofírek, Hejl a další.
Po druhé světové válce
docházelo k odsunu Němců kromě antifašistů a smíšených manželství. V obci
se začali usazovat čeští a slovenští obyvatelé, kteří nacházeli práci
v místní textilní továrně, v zemědělství, v lese a v blízkých okolních
městech.
V roce 1948 došlo ke znárodnění továrny, v roce 1949 bylo ustanoveno JZD,
které bylo v roce 1961 připojeno ke Státnímu statku v Mladkově.
V roce 1950 byl v místních kasárnách zřízen Domov Čs. červeného kříže kam
byli umístěni uprchlíci z Řecka, kteří svoji zemi opustili z důvodu
občanské války 1946-49. Tito lidé se zapojili do dění v obci, pracovali v
místní textilní továrně, na polích a v lese. Děti navštěvovali zdejší
základní školu. Na druhém těchonínském hřbitově - "řeckém" je pochováno
celkem 104 těchto občanů.
Na začátku 70. let bylo v středu obce postaveno sídliště „Bahna“, které
obec značně oživilo, jelikož zde vzniklo několik desítek nových bytů.
V roce 1978 byla dokončena stavba nové školní jídelny a mateřské školy.
Po roce 1989 začaly na těchonínském katastru hospodařit soukromé
zemědělské firmy a Zemědělská družstva Jamné n. O. a Nekoř. Textilní
továrnu od podniku Perla koupila německá firma Kümpers. V obci došlo
k mnoha rekonstrukcím domů a chalup, ale i k výstavbě domů nových. V roce
1997 byla u Obecního úřadu postavena nová hasičárna, která je zároveň
využívána ke společenským a zábavným akcím pro místní obyvatele.
|