Řekové v obci

První malá skupina Řeků byla v r. 1949 přesídlena do Těchonína z Černé Vody v Orlických horách, kde se osídlení vesnice Řeky nezdařilo. Byli přijati za zaměstnance těchonínské tkalcovny a ubytováni v domě č. 112. Ředitelem továrny byl tehdy Vilém Kristen a přesun Řeků organizoval Jan Filip. Kolik jich bylo, přesně není známo. Pamětníci uvádějí, že asi 12 až 15. Jeden z nich měl místo ruky protézu a byl zaměstnán jako mazač stavů. Vedoucí úlohu měl v této skupině s. Apostolos. Čeští zaměstnanci mu říkali Apoštol. Jeho příjmení zatím není známo. Po r. 1950 skupina z továrny odešla.

V r. 1950 byla v Těchoníně zrušena škola důstojníků v záloze. Do kasárenských budov byli umístěni z Řecka vyhnanci, stoupenci Zachariadisovi, kteří museli uprchnout před fašistickým terorem. Byli mezi nimi lidé válkou zmrzačení, nemocní a staří, ale i děti. Ujal se jich Domov ČSČK, který řídil správce Josef Jokeš. O stravování se strala jeho manželka L. Jokešová, o administrativu Eliška Šebestová a Irena Hrdličková. Lékařem byl Řek (jméno není známo), zdravotní sestrou Češka, jeho družka. Uprchlíci mluvili většinou řecky, někteří makedonsky. Byli ukáznění, velmi dobře se snášeli mezi sebou i s českými obyvateli. Práce schopní pomáhali svou prací na polích JZD i při lesních pracích. U JZD účinně pomáhala skupina řeckých žen, kterou vedl jako brigadýr s. Athanas, při okopávání řepy, kapusty, pletí lnu, sklizni obilí apod. Ženy byly velice pracovité a vytrvalé, vydržely v černých šatech pracovat i za největších veder. V hájemství lesníka Oldřicha Lorence pracovala skupina Řeků vedená předákem s. Fotisem Chavenidisem. Zalesňovali strmá a kamenitá pole na Hejnově a prodloužili Dvorskou cestu až do Brend na rozcestí. U pramene potůčku nad č. 50 vyzdili tenkrát Řekové studánku a zasadili smuteční vrbu. Podnes se tam říká „U řecké studánky“ (bohužel v současné době zde zůstalo pouze jenom několik kusů cihel). Parťáka Fotise všude doprovázela jeho žena Despina. Řekové prosluli též jako pilní sběrači borůvek, malin, ostružin a šípků. Mnoho tun jich prodali v prodejně Josefa Filipa. Houby nesbírali. Když nebylo co sbírat, vysedávali skupinky mužů na mezích, pokuřovali, vyřezávali ze dřeva figurky a bavili se. U těchonínských školáků byl nejvíce oblíben veselý dědeček Vaska, který je rád bavil a strašil děsivými „kvichty“. Do polních prací se muži příliš nezapojovali. Populární byl též mladík s. Tilkeridis, který v bojích přišel o nohu, a přesto odvážně jezdil na kole a plaval v Orlici.

Několik řeckých dětí chodilo do české školy v Těchoníně. Všichni se lehce učili počítat.

Mnoho starých a nemocných Řeků v Těchoníně zemřelo. V obecní kronice na str. 133 je seznam 104 osob pohřbených na druhém těchonínském hřbitově a na str. 127 plánek hřbitova, který byl v r. 1962 oplocen. Zemřelé pochovával místní hrobař Jan Urban. Smuteční obřad konal řecký duchovní.

Nejvyšší počet Řeků byl v Těchoníně po r. 1956 po neblahých událostech v Maďarsku, prý asi 1000 osob.

V prosinci 1962 po dvanáctiletém pobytu byl Domov ČSČK přestěhován do zámku v Nových Syrovicích na Moravě.

V r. 1979 byl řecký hřbitov upraven a každým rokem u příležitosti osvobození Československa Sovětskou armádou pokládají delegace k pomníku věnce.
V roce 2007 proběhlo v Těchoníně setkání Řeků, obec navštívilo zhruba 150 účastníků včetně řeckého velvyslance v České republice.