Kostel sv. Markéty byl
vystavěn v roce 1704 za hraběte Kolowrata Libštejnského na místě
dřevěného kostelíka z nejstarších dob obce. Orlice s korunou jako znak
zakladatele je nad vchodem do kostela. Na hlavním oltáři je obraz sv.
Markéty, jak zabíjí draka.
Nestává se tak často, že by se někde vzpomínala třistaletá výročí. V Těchoníně
se tato vzácná příležitost naskytla. Kostel sv. Markéty byl vysvěcen
v roce 1704. Stojí na místě dřevěného kostelíka, vystavěného snad už
v 15. století. Svatá Markéta, panna a mučednice z druhé poloviny 3.
století (narodila se v Antiochii) má ve svém atributu boj s drakem. Její
otec byl pohanský kněz. Matka ji brzy zemřela a otec ji vzal na výchovu
pěstounku, která byla křesťankou. Ta ji vychovala ve víře. Když se to
otec dozvěděl, poslal ji nejprve pást dobytek a posléze se jí jako dcery
úplně zřekl. Nakonec byla vydána mučednické smrti, protože se nechtěla
své víry zříci. K nám se její ostatky dostaly po bitvě Přemysla Otakara
II. proti Tatarům u Kesselnbrodu v roce 1270. Zvítězil v předvečer
svátku sv. Markéty, kterou už tehdy východní církev uctívala jako
světici. Ostatky králi daroval papež a dodnes jsou uchovány a uctívány
v klášteře sv. Markéty v Praze - Břevnově. Jak došla úcta k ní až do
Těchonína se dohadujeme podle toho, že zakladatel zdejšího kostela
říšský hrabě Franz Carl Kolowrat z Libštejna (měl ve znaku jednohlavého
orla s korunkou na prsou - tento znak je dodnes umístěn nad hlavními
dveřmi kostela) měl manželku též Markétu,
která byla velkou
ctitelkou své křesťanské patronky. Svatá Markéta bývá malována buď
s křížem, nebo s palmovou ratolestí. Světice drží v levé ruce řetěz, na
kterém je přivázán drak - symbol zla, nad nímž zvítězila. Obraz v těchonínském
kostele namaloval v roce 1862 malíř Josef Worlitschek z Jablonného nad
Orlicíí.
Těchonínský kostel patřil pod diecézi v Hradci Králové, a vikářství
v Geiersberg (Kyšperk). Na farnost byla lokalita Těchonín povýšena
v roce 1790, do té doby prováděli bohoslužby duchovní z Nekoře. V tu
dobu byla také postavena fara s čp. 1. Pod těchonínskou farnost patřily
i obce Celné (Zöllney) a Vlčkovice (Wollsdorf). Prvním duchovním
farnosti v Těchoníně byl Josei Lazniowsky, zemřel v roce 1829 a pohřben
po pravé straně kostela na tehdejším hřbitově u kostela.
Ve věži kostela, vysoké 34 m, byly 3 zvony, nejstarší „Jan Nepomucký“
pocházel z roku 1431 a vážil 304 kg. Za 1. světové války byly všechny
zvony odvezeny pro válečné účely. Ale již v roce 1925 byly posvěceny a
na věž vyzdviženy 3 zvony nové. Ve 2. světové válce je ale postihl
stejný osud, byly zlikvidovány rovněž pro válečné účely. Od té doby až
do roku 2004 byl ve věži jediný zvon.
V červnu 1894 navštívil obec poprvé světící biskup z Hradce Králové, aby
zde udělit svátost biřmování.
Do roku 1898 byl kolem kostela hřbitov. Dne 13. října 1898 byl vysvěcen
hřbitov nový nad farou.
V roce 1904 bylo
oslavováno dvousté výročí založení kostela. Kostel byl zvenčí i zevnitř
renovován. V letech 1860, 1894, 1921 a 1925 se konaly velké slavnosti
biřmování pro těchonínskou farnost. Biřmovanců bylo pokaždé více jak
200. Slavnosti byly provázeny velkou účastí různých spolků. Poslední
biřmování provedl hradecký biskup Karel Kašpar v roce 1925.
Zařízení kostela bylo barokové a empírové, vzácná byla hlavně bohatá
kazatelna, která pocházela z roku 1833. Při větších úpravách
v sedmdesátých letech minulého století byla snesena na zem a
zjednodušena. V té době byly provedeny ještě některé další úpravy
liturgického prostoru v kostele. Velká křížová cesta pocházející z roku
1774, je výrazné malířské dílo, připomínající malby J. V. Bergla. Hlavní
oltář je rámovaný s obrazem sv. Markéty nesený dvěma anděly, pod obrazem
je empírový tabernákl z doby okolo roku 1830. Boční oltáře z první
poloviny 18. století byly doplněny v druhé polovině 19. století.
Duchovními těchonínské
farnosti byli:
1790-1829 Josei Lazniowsky
1829-1850 Josef Krátký
z Pouchova
1850-1872 Tejkl z Kyšperka
1872-18xx John Schauer
18xx-1902 Anton Vischo z Podraschek
u Chocně
1903-1929 Anton Vich z Chocně
1935-1945 Hugo Birke z Heřmánkovic
u Broumova
Po náhlé smrti Antonína Vícha 26. května 1929 byl farní úřad 6 let bez
faráře. Od roku 1931 vykonával bohoslužby kaplan Viktor Bibus z Lanškrouna
a to až
do 1. září 1935 kdy byl jmenován farářem Hugo Birke.
V posledních letech byla na kostele vyměněna okna, zhotoveny troje
dvoukřídlé dveře, provedeny mnohé úpravy interiéru kostela sanační
omítkou proti plísním. Kostel byl vymalován, byla položena nová dlažba
v předsíni, v kostele i v zákristii. Kolem celého kostela byly zhotoveny
nové okapy a voda byla svedena do podzemních kanálů. Rovněž byla natřena
lucerna věže a plechové stříšky. Nové věžní hodiny nám ukazují, jak ten
čas letí. Hlavní radostí bylo vysvěcení nového zvonu. Byl ulit ve
zvonařské dílně Dittrichových v Brodku u Přerova. Jmenuje se „Svatý
Václav“, na památku
Václava
Dostálka, který zde dlouhá léta působil jako kostelník.
Přispěli na něj i někteří občané z Těchonína, místní Obecní úřad přispěl
částkou 30 tisíc Kč, stejnou částku poskytl i pardubický hejtman
ing. Roman Línek. Je s podivem, že se té hrstce lidí, kteří se na opravě
kostela podíleli, podařilo velké dílo a nikdo neutrpěl žádný úraz. Na
stavbu a demontáž lešení přišlo několik mužů z Nekoře, pomohlo i několik
místních hasičů a jeden manželský pár z Mladkova. S úklidem obětavě
pomohly ženy z Těchonína. Celkovou opravu kostela v osmdesátých letech
zajistil nekořský farář Karel Výprachtický.
Dne 18. července 2004 tedy dílo bylo završeno velkou poutní slavností
v kostele. Slavnostní bohoslužbu vedl mons. Josef Kajnek, biskup
z Pardubic s dvěma kněžími. Přijeli i rodáci z Těchonína a okolí, žijící
dnes v Německu. Bylo jim veřejně poděkováno za výraznou finanční pomoc,
bez které by nebylo možné kostel opravit. Odpoledne se pak sešli na
malém pohoštění v restauraci. Někteří se neviděli už od války, bylo
vítání, objímání i slzičky. Bylo poděkováno všem, už nežijícím, kteří
kostel vybudovali a celých 300 let se o něj starali, bylo vzpomenuto
všech kněží, kteří zde působili a přinášeli Slovo Boží a svátostné
bohoslužby. Díky byly vysloveny všem za pomoc, jak finanční, tak prací,
za všechny modlitby. Rádi se budeme o svůj kostel, který postavili a
celých 300 let opatrovali naši předkové, starat dále i my. |
