|
|
|
Úvod >
Historie obce >
Výstavba čs. opevnění |
|
|
| |
• Historie obce - Výstavba čs.
opevnění |
|
|
|
|
První
pohyby důstojníků čs. armády v Těchoníně a přilehlých kopcích
začínají v září 1934. Tehdy začaly první obhlídky terénu ohledně budoucí
výstavby čs. opevnění. Této první návštěvy zdejšího okolí se osobně zúčastnil
i náčelník hlavního štábu armádní generál Ludvík Krejčí.
Od této doby se v Těchoníně a okolí čím dál více objevují důstojníci
a vojenští inženýři. Během měsíců srpna až listopadu roku 1935 dochází k
zaměřování průběhu linie a samotných objektů čs. opevnění v okolních
lesích.
První stavební práce na katastru obce Těchonín započaly 22. července
1936, a to stavbou vojenské silnice k budoucí tvrzi Bouda1. Nově budovaná
silnice začíná u čp. 39 a dále pokračuje podél Těchonínského
potoka, pomocí dvou "rejdů" překonává převýšení a končí u
vchodového objektu tvrze Bouda. Její délka je 3893 metrů.
Výstavbě silnice ovšem nejprve předcházelo vyvlastnění pozemků, na
kterých měla být silnice postavena. Jednalo se o vykoupení částí pozemků
pěti jejich vlastníků, kterými byli František a Berta Effenbergerovi z čp.
39, Karel a Marie Lesákovi z čp. 40, Josef Verner z čp. 44, Karel a Terezie
Wotawovi z čp. 168 a Velkostatek Kyšperk, který
vlastnil zdejší les. Celkem bylo vykoupeno 19 925 m2, stanovená
cena za 1 m2 činila 2,50 Kč. Toto vykoupení pozemků dodnes
dosvědčují hraniční znaky vojenské správy.
Stavba silnice byla zadána firmě Litická akciová společnost, Praha
II na částku 546 779,91 Kč, dokončena a předána k užívání byla 16. června
1937. Během kolaudace stavby 26. srpna 1937 došlo ještě k úpravám v
rozpočtu a konečná částka za výstavbu silnice činila 601 826,38 Kč.
Základem současného stavu silnice je určitě výborná práce a kvalitní
materiál použitý tehdy při výstavbě silnice. I dnes zde můžeme vidět ještě
například původní propustky, které stále plní svoji úlohu při odvádění
vody. |
|
|
|
|
|
|
Druhou stavební akcí, prováděnou na katastru obce Těchonín,
byla výstavba objektů opevnění. Největší stavbou bylo
budování tvrze Bouda. Ovšem co se objektů tvrze týče, na těchonínském katastru se nachází z
pěti vybudovaných pouze vchodový objekt K-Ba-S 22a.
Stavba tvrze byla výnosem z 28. srpna 1936 zadána firmě Ing. Zdenko
Kruliš, Praha II za částku 19 792 505,10 Kč. Firma staveniště převzala 15.
září 1936 a bylo ihned započato s přípravou stavebních prací. Vlastní
výstavba začala 1. října 1936 hloubením dvou pracovních šachet a dokončena
měla být za 20 měsíců.
Ke dni 30. dubna 1938 bylo na stavbě zaměstnáno 11 úředníků a 807 dělníků.
Během výstavby došlo i k neštěstím, jako bylo úmrtí pěti dělníků. Někteří
dělníci byli ubytováni přímo v obci, např. v čp. 17 - Franz Effenberger
(dnes p. Hrdina).
Stavební práce na tvrzi byly v roce 1938 dokončeny a přicházely na
řadu specializované firmy, které montovaly vnitřní vybavení, ale především
zbraně, kvůli kterým byla tato tvrz stavěna.
Během květnové částečné mobilizace v roce 1938 dochází k většímu
obsazení tvrze vlastní osádkou. Pro obsazení tvrze byl určen zvláštní útvar
"Ba", který byl 1. srpna 1938 přejmenován na V. prapor 19.
hraničářského pluku. Velitelem tvrze byl mjr. Jan Špale.
Například 22. května 1938 se na tvrzi nachází osádka ve složení 4
důstojníků a 108 mužů, v září 1938 to bylo 119 mužů. Tento počet byl
ovlivněn z toho důvodu, že řada zařízení ještě nebyla dokončena nebo
namontována, jinak osádka tvrze při válečném počtu měla činit 316 mužů.
Veškeré dění na tvrzi uhaslo koncem září 1938 podepsáním
mnichovského diktátu. Po tomto aktu dne 2. října 1938 v 7.45 hodin byl
vydán osudný rozkaz k vyklizení a ústupu z tvrze Bouda. Veškerý materiál,
jako zbraně, střelivo a všechen vojenský materiál, byl odvážen nákladními
auty do Jablonného n. O. Poslední část osádky, pod velením poručíka
Stanislava Kameníka, definitivně opustila tvrz 9. října 1938 v 9.00 hodin.
Mužstvo se přes Těchonín, Jablonné a Libchavy přesunulo do Chocně.
Vzpomínky poručíka Stanislava Kameníka přibližují ústup takto:
"Zachmuřeni procházeli jsme Těchonínem. U kostela byla skupina lidí ve
svátečních šatech. Pohněvalo mě to, že vítají příchod okupantů, zastavil
jsem se a oni smekli na pozdrav. Byla totiž neděle, ale my jsme ty dny
nevnímali. Za Jablonným jsme se spojili s ostatními, pochodovali jsme do
Chocně. Lidé v městečkách na nás vyčítavě hleděli, proč z hranic odcházíme.
Bylo nám trpko, měli jsme zlost a smutek..."
V rámci výstavby opevnění probíhal stavební ruch i na jiných místech
těchonínského katastru. Jednalo se o výstavbu
objektů lehkého opevnění "řopíků" a
kabelových objektů.
Do konce srpna 1938 bylo na zdejším katastru vybetonováno firmou
Ing. Drahoš, Vysoké Mýto 11 objektů lehkého opevnění a u 3 objektů byly do
této doby provedeny pouze přípravné práce před betonáží. Stavba úseku
lehkého opevnění "A - Mladkov" byla firmě zadána 1. září
1937. Objekty na těchonínském katastru byly
betonovány od 6.-30. září 1938. Tyto řopíky lze
vidět v prostoru mezi tvrzí Bouda a kótou Vysoký kámen2.
Další výstavbou, která též patří k opevnění, bylo vybudování kabelové
telefonní sítě. V Těchoníně se jedná o stavbu 11 kabelových
objektů (často také nazývané "kabelovky" nebo
"ústředny"). Na Celenském katastru lze najít tyto objekty tři.
Tvrzové kabelové objekty (napojené na podzemí tvrze) byly součástí
stavby tvrze, čili byly budovány firmou, která stavěla vlastní tvrz.
Ostatní objekty, týkající se katastru obce, stavěla firma Ing. Alfréd Jurnečka, Moravská Ostrava. Zdejší kabelové objekty
byly betonovány v průběhu května 1938. Tyto "kabelovky" je ještě
dnes možné vidět například u bývalé obory na Hejnově (C-21, C-22), ale také
přímo v obci, a to ve Stanovníku u čp. 1 -
Šimkovi (C-1932). Další kabelový objekt (C-1933) v obci bylo možné vidět až
do konce 70. let minulého století, než bylo započato se stavbou nové
mateřské školky. "Kabelovka" se nacházela v místech, kde stojí
školní jídelna, naproti pomníku s tůjemi (dnes
pod navážkou). |
|
|
|
|
|
|
Poslední
významnou stavbou v Těchoníně z období konce 30. let minulého
století je výstavba kasáren.
Před vlastní výstavbou byly důstojníky v roce 1936 vytipovány tři lokality
pro umístění kasárenského areálu:
- u Čerňovického potoka, východně od
silnice na Jablonné n. O.
- na svazích kopce Hejnova
- u osady Stanovník
Dvě varianty byly postupně vypuštěny - první pro svoji velkou
vzdálenost, druhá proto, že se nacházela na strmém svahu, takže zvítězila
varianta třetí u osady Stanovník.
Před samotnou výstavbou byly od místních
občanů vykoupeny pozemky v místě budoucích kasáren. Jednalo se o vykoupení
pozemků od těchto vlastníků: Otto a Josefa Friemlovi
z čp. 125, Pavlína a Marie Barnetovi z čp. 3, Václav a Berta Nožkovi z čp.
117, František a Berta Friemlovi z čp. 64 a
Hugo a Marie Schewelovi z čp. 1. Celkem bylo
vykoupeno 49 768,5 m2. O proti vykoupení pozemků pro stavbu
cesty na Boudy, byla zde stanovená cena za 1 m2 0,75 Kč, tedy
celková cena za pozemky pro stavbu kasáren činila 37 326,35 Kč.
Na jaře 1937 armáda vyhlásila soutěž, do které se přihlásilo devět
firem, z kterých poté Ředitelství opevňovacích prací vybralo stavební firmu
Ing. Václav Rejchl, Hradec Králové. Stavba této
firmě byla zadána dne 18. května 1937 s termínem dokončení do 120
pracovních dnů, za částku 7 184 590,15 Kč. Firma stavbu poté zahájila
počátkem června 1937. Kasárenský areál firma zcela dokončila a vojenské
správě předala dne 15. září 1938.
Kasárna tehdy tvořily tři ubytovací budovy s celkovou kapacitou 621
lůžek, kuchyně, budova velitelství, ošetřovna, biograf, stáje, kopka na
granáty a osvětlovací rakety, skladiště maziv, benzinová přečerpávací
stanice, garáže, kůlny na materiál a výcviková střelnice.
Mimo areál kasáren byly ještě vybudovány tři obytné domy pro
důstojníky a jeden dům pro rotmistry. K
vykoupení pozemků pro stavbu bytovek došlo od těchto vlastníků: Pavlína a
Marie Barnetovi z čp. 3, Josef Filip z čp. 13, Magdalena Schewelová z osady Stanovník
čp. 13, Karolina Wondratscheková z čp. 6.
Vykoupeno bylo celkem 8912 m2. Zde byla cena za 1 m2 různá,
pohybovala se mezi 1 Kč až 1,50 Kč.
Stavba těchto domů byla přidělena firmě bratrům Špačkovým dne
6. září 1937. Domy byly dokončeny v červenci 1938. Dle jména stavitelů
těmto domům místní obyvatelé říkali "Špačkovny".
V současné době (2007) tyto domy procházejí rekonstrukcí.
Výstavba kasáren v Těchoníně byla určena pro I., V. a VI. prapor 19.
hraničářského pluku.
Velitelem I./19. hraničářského praporu byl pplk. pěch.
Bohuslav Navara. Tento prapor tvořily tři roty. První rota pro obsazení
objektů těžkého opevnění v úseku K-S 25 - K-S 29, druhá pro objekty K-S 30 -
K-S 34 a třetí obsazovala objekty linie nad Mladkovem k Adamu - K-S 35 -
K-S 38.
Velitelem V./19. hraničářského praporu byl mjr. pěch. Jan Špale. Jelikož tento prapor obsazoval tvrz Bouda, byl
tedy mjr. pěch. Špale zároveň velitelem této
tvrze.
Hraničářský prapor VI./19. měl na starost obsazení tvrze Adam a
jejím velitelem byl pplk. pěch. Antonín Kostrhún.
Z výpovědí vojáků těchto praporů vyplývá, že tito velitelé byli armádě
oddáni a u osádek měli velkou autoritu.
V současné době (2007) jsou kasárna využívána pro potřeby armády. |
|
|
|
|
|
|
|
1 ) dříve též používán název Baudenkoppe
2 ) dříve též používán název Höhen
Stein
|
|
|
|
Zdroj: Holub Ota: Třicátá pátá
hraniční oblast, 1983
Ráboň Martin, Gregar Oldřich, Kachlík Bohuslav a kolektiv: Val na
obranu republiky, 2005
Ráboň Martin,
Svoboda Tomáš, Čermák Ladislav: Dělostřelecká tvrz Bouda, 1996
Špinler Antonín:
Pamětní kniha obce Těchonín, 1979
Ústřední
vojenský archiv - Vojenský historický archiv Praha, fond ŘOP
|
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
